Dnešní generace už neobjevuje podniky tak, jak to dělali jejich rodiče. Zapomeň na dlouhé recenze na TripAdvisoru nebo Google. Lidi z Generace Z (přibližně narození od poloviny 90. let) a mileniálové (od počátku 80. do poloviny 90. let) dnes hledají kavárny, bistra a restaurace přímo na sociálních sítích. Vidí krátké Reels, které jim algoritmus podstrčí mezi ranní kávou a večerním scrollem, a rozhodnou se během několika vteřin, jestli tam chtějí jít.

To, co kdysi bývala dobrá recenze v novinách, je dnes jedno autentické video z mobilu – jídlo se leskne, barista se směje a na pozadí hraje příjemný beat. Někdy ani nejde o perfektní kvalitu videa, spíš o to, že působí opravdově. A tohle je přesně to, co generace Z chce – vidět realitu, ne reklamu.

Majitelé podniků to začínají chápat. Místo investic do tradičních kampaní přemýšlí, jak „být vidět“ tam, kde jejich zákazníci opravdu jsou – na Instagramu, TikToku, YouTube Shorts. Najednou není důležité mít jen web, ale i mikroinfluencera, který natočí příběh z kuchyně, nebo hosta, který tagne jejich profil ve stories. Některé podniky si už dokonce vytvářejí vlastní „mini týmy“ na tvorbu obsahu – mladé lidi, kteří rozumí algoritmům a vědí, kdy a jak video vystřelit, aby mělo šanci zaujmout.

Pokud děláš v B2B segmentu – třeba vyvíjíš software, POS systémy nebo marketingové nástroje pro restaurace – je to obrovská příležitost. Tihle majitelé hledají pomoc. Nechtějí „další appku“, chtějí být vidět. Chtějí vědět, jak jejich podnik může žít online, jak propojit prodej s viditelností a jak přetavit jedno video v reálné rezervace.

Jenže současně přichází druhá stránka mince. Roste tlak na náklady a mění se chování zákazníků. V Británii se v nedávném průzkumu ukázalo, že téměř polovina lidí chodí do restaurací méně kvůli růstu cen. A i v Česku je to cítit – hosté se dívají víc na cenu než dřív, častěji vybírají denní menu nebo sdílejí porce.

Restaurace tak hledají způsoby, jak udržet marži, aniž by to hosté poznali. Někde se mění velikost porcí, jinde receptury. Třeba v Itálii se rozjíždí trend „smart menu“ – jídla, která využívají sezónní nebo přebytkové suroviny, ale vypadají i chutnají jako prémiové. A v některých britských kavárnách si všimli, že když hostům nabídnou malý příběh o původu suroviny, jsou ochotni zaplatit víc – třeba káva z farmy, kde znají jméno pěstitele.

Kombinace sociálních médií a tlaku na efektivitu mění celý gastro svět. Kdo to dokáže chytře propojit – být autentický online a současně mít provoz, který zvládá šetřit bez ztráty kvality – ten přežije i v dobách, kdy hosté zvažují každý účet.

Nakonec to není jen o tom, jestli jídlo chutná. Je to o tom, jak se o něm mluví, jak ho lidé vidí na svých displejích a jestli z něj mají pocit, že za ty peníze stálo. V době, kdy se první dojem často rodí na Instagramu, je kuchyň i kamera tím samým bojištěm.